1.Čtení: Matouš 5,27-30
2.Čtení: Ex 20,14
- Vážené shromáždění, dnes nás čeká nejpopulárnější článek desatera, sedmé přikázání – nesesmilníš.
- Existuje na to spousta vtípků, třeba: „Tak jsem byl dnes ráno na mši a pan farář kázal o smilstvu.“ „Hm, a co říkal?“ „Byl proti.“
- Slýchám od katolických kolegů, že nejvíc toho materiálu, se kterým lidé do zpovědnice přijdou je právě tohoto druhu. Nějaké škobrtnutí vůči sedmému přikázání.
- Není tu řečeno, co je předmětem smilnění, jestli člověk nebo náboženský předmět. Ale když se v hebrejštině objevuje slovo (n-a-p), tak bývá spojeno s náboženskou sexuální činností, s rituálem.
- V té době žili nedaleko Izraele také Kanaánci, a ti provozovali velmi bujaré chrámové obřady, v podstatě kultickou prostituci. Většinou za tím byla představa, že je nutné trochu nabudit vegetační božstvo, aby způsobilo déšť, který pak pokropí pole a to plodí.
- Připomeňme, že v Desateru je oznamovací způsob, konstatování – ne přikázání. Oznamuje se tu, že Bohem vysvobozený člověk nepřekračuje vztahové hranice, je věrný.
- Ani sedmé přikázání není v rozkazovacím způsobu, a proto nemá předně mravní význam nýbrž duchovní. Jde o nevěrnost, nespolehlivost, nestálost, podvádění – a je jedno jestli člověka nebo Boha. V nevěrnosti není rozdílu. Ani toto jednoslovné přikázání to dál nerozvádí.
- Jakési židovské přísloví říká, že zda Boha skutečně milujeme, se ukáže na naší vzájemné lásce. A naše věrnost Bohu se odráží v naší věrnosti člověku. Naše víra, přesvědčení se buď odráží v našich vztazích, nebo za moc nestojí.
- Věrnost, vložená důvěra že ten druhý, můj partner, je mi věrný a nevymění mě za něco jiného, že pro něj mám stabilní hodnotu, mohu se spolehnout a on se může spolehnout… to je cosi Božího.
- Smilstvo jako nevěrnost je taková duchovní promiskuita. Zvlášť ve Starém zákoně najdeme mnoho výroků typu – Izraelci smilnili s jinými bohy, dělali, co je ohavné v Hospodinových očích, nevěstka babylonská etc.
- O nevěru vůči Bohu jde, když si odskočíme za něčím jiným a stvořitele světa vyměníme za: výklady snů, kyvadlo, horoskopy, amulety, výklad karet, tarot, energie, virgule, čakry… ta takzvaná esoterika, new age.
- V Čechách tohle frčí o hodně víc, než jinde v Evropě. Dokonce k nám jezdívají religionisté ze zahraničí, aby zkoumali, čím to je, že je u nás půda pro růst eso-náboženství tak dobře hnojená.
- Možná by ta úvaha šla o krok dál, že výživná půda pro růst takových eso-rostlinek je vlastně zetlelá struktura něčeho co tu bylo předtím, že jde o dějinný sediment.
- Nejspíš jde o historicky předávanou nedůvěru k institucím všeho typu. Vládě, policii, lékařům a stejně tak k církvi.
- A tak u nás bují ty ne-organizované výklady skutečnosti, které stojí mimo instituční náboženské celky. Nezávislí léčitelé, odborníci na energie, čakry, minulé životy, často bývají nějak propojení se zdravou výživou a životním stylem.
- Celá věc je dle mého mimořádně komplikovaná, a nelze říct, že vůbec nic toho nefunguje. Ona i sexuální nevěra se dělá právě proto, že to funguje, že přijde uspokojení. No, a tak i duchovní nevěra se dělá proto, že přijde nějaké duchovní uspokojení.
- Tak jako se může rozpadat partnerský vztah mezi dvěma lidmi, může se narušit vztah s Bohem, když si do toho pustím nějakou duchovní bokovku. A nemusí to být vždycky karty, horoskop nebo tak. Může to být klidně člověk, třeba farář.
- Na ETF jsme měli pod katedrou religionistiky předměty jako „nová náboženská hnutí a násilí“, kde jsme probírali sekty a způsoby manipulace, které se tam užívají. Máme v Čechách dokonce jednoho religionistu, který se specializuje na terapeutickou pomoc lidem, jejichž blízcí se dali k nějaké sektě.
- Několikrát jsem se v životě potkal s tím, že nějaký guru, šaman nebo léčitel poplete lidem hlavu. Jedna maminka ze dne na den opustila manžela a děti, protože prý nebyli dost duchovně povznesení a šla se oddávat duchovnímu vedení nějaké pochybné party.
- Zajímavé je, že větší procento lidí, kteří jsou osloveni těmito duchovními proudy bývají ženy. Moje hypotéza je, že se ženy většinou více zajímají o tzv. „zdravý životní styl“ a kladou větší důraz i na duševní povahu té zdravosti, a prostě zkouší jak na to.
- O té tělesné sexuální nevěře až tak moc mluvit nechci. Ano, farář „byl proti.“ To asi nepřekvapí, všichni rozumíme tomu, že když se takový úlet stane tak to představuje vážnou překážku ve fungování vztahu. Že to většinou vztahy ničí.
- Často jde spíš o nějaký symptom toho, že v primárním vztahu něco delší čas nefunguje. O něčem, co nás štve jsme si zvykli nemluvit, nebo jsme o tom třeba mluvili ale byli jsme zabednění. A tak to vyhřezne ven jako bokovka.
- Ježíš na toto přikázání naráží v kázání na hoře. Matouš 5-7 kapitola, myslím že ta slova většinou známe. Právě tady se objevují často citované výroky. A mmj. mezi nimi najdeme toto: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč…
- Na základě těchto slov se církevní otec Origenés ve 3. století sám vykastroval. Když o tom později přemýšlel, tak svého činu litoval.
- Ježíš v kázání na hoře přehání. Schválně radikalizuje nároky, které lidé znají z Tóry. Přehání to proto, aby všem došlo, že je to nesplnitelné. Že pokud by to byly příkazy – tak to slavné boží království zeje prázdnotou navěky.
- S trochou přemáhání si domluvíme a někde nezalžeme, nepustíme o tom kterém člověku hnusné slovo, neskočíme do každé postele a nenecháme si od každé ženské ve městě věštit z ruky… ale zařídit aby nás to ani nenapadlo, to nejspíš nejde.
- Ježíš směřuje k tomu, že kořenem těch nedobrých tužeb je žádostivost. Druhá polovina desatera, jako by celá byla seznamem pod velkým nadpisem nedychtíš. Po ženě svého bližního, po jeho domu, autu, motorce, dceři… nekradeš to, nevraždíš nic z toho… Dychtění.
- Těmito neuskutečnitelnými požadavky chce Ježíš své posluchače odvrátit od pohledu na své výkony a schopnosti. Chce, aby přestali počítat bodíky a koukat kdo je kolem lepší a kdo horší než oni.
- Pozvedá jejich oči k nesplnitelným ideálům, aby jim došlo, že bez Boha, sami na to nemají. Chce je vlastně dohnat k tomu, aby v sobě uhasili pýchu.
- Matouš 19,25-26: „Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“
- Pokud se nám v prvním článku Desatera sděluje, že Hospodin své vyznavače vysvobozuje z Egypta, ze země sevření, pak smilstvo (vraždy, hněv, krádeže, křivé svědectví a modlářství) je jedním z rozměrů toho, z čeho Bůh vysvobozuje, jedním z projevů životního stylu charakteristického pro Egypt.
- Jako jeden příklad za všechny na konec zmíním příběh z Janova evangelia (8,3-11), když za Ježíšem přitáhli ženu přistiženou při nevěře. Ježíš neřekne, že to bylo vlastně v pohodě; bylo to špatně co udělala. Ježíš jí odpouští. Ne že by se sama nějak obhájila, vyřešila problém svými schopnostmi, ne. To až Ježíš ji osvobozuje… odpuštěním. Dělá to samé jako Hospodin v Desateru při vyvedení Izraelců z Egypta.
- Jediným řešením našeho stavu je Hospodinovo odpuštění. Jedinou nadějí je rozhodnutí, které Bůh pronese: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“