29. září 2024
1.Čtení: Matouš 25,14-29
2.Čtení: Exodus 20,15
- Milé sestry a bratři, dnes další jednoslovné přikázání, které se dostalo i do trestního zákoníku. Oznámení, popis toho, jak se pozná Boží člověk: „Nekrade.“
- Nejde pouze o vlastnění předmětů. Krade se stahováním hudby, filmů, her, programů… Krást lze taky myšlenky a nápady (Právo duševního vlastnictví), dá se ukrást firemní značka, logo, melodie, a taky člověk. Dnes jde spíš o únos, cílené svádění atp. Tehdy šlo taky o otroky.
- „Nekradeš“, se týká taky života na cizí účet, vydírání a manipulace – poněvadž se vědomě a účelově krade nějaká svoboda toho druhého.
- Dá se ukrádat taky o čas. Třeba když se farář vykecává a má dlouhé kázání J
- Dá se parazitovat na pozornosti druhého člověka a těžit z jeho nesmělosti říct „já už musím jít“, z neschopnosti říkat „ne.“
- V jistém smyslu by sem spadaly taky sociální sítě a ty fakt dobře fungující efektivní reklamy… pokud to okrádá cíleně o čas, pokud už nejde o sdělení informace, tak je to asi krádež času.
- A při bližším pohledu v tom lítáme všichni. Okrádat se dá bližního o čistý vzduch třeba jízdou autem, kácením stromů… atp.
- Žijeme ve společnosti, kde se něco krade pořád. Kolikrát veřejně a bez snahy to nějak skrývat, jako že se to nesluší nebo nemá dostat na veřejnost. Jako by ten, kdo něco ukradne, a ještě si za tím vehementně stojí byl vlastně nějak zvláštně hoden úcty za to, jak je silný a drzý.
- Byl jsem párkrát v mužské věznici v Rapoticích. Někteří z personálu říkali, že ta největší část odsouzených je tam za menší krádeže. A je s nimi větší potíž než třeba s vrahy, protože v tom jejich myšlení neplatí, že krást je špatně, ale, že nechat se u toho chytit je špatně. Poučení pro příště není „nekrást“, ale „dát si větší pozor na stopy, na svědky, na policii, důkazy.“
- I tento článek Desatera je popis člověka, kterého si Bůh přetváří. Je to popis klimatu, který panuje v Božím království – v zemi zaslíbené.
- Občas se dává vedle sebe Desatero a Buddhistická nauka, a tady bychom našli společnou řeč u „nelpění.“ Buddha měl za to, že kořenem trápení je touha.
- Ta plodí žízeň, prahnutí po té které věci (tršna), a ta člověka bolí, protože tu věc teď nemá. Je to negativní prožitek po něčem prahnout.
- Ježíš používá v podobném smyslu slovo mamon. A to znamená doslova „bohatství, majetek“. Slovník popisuje význam „mamonu“ jako: „to, v co člověk doufá, čemu věří, nač spoléhá“. V češtině se slovo „mamon“ používá jako výraz nezdravé touhy po hromadění.
- Když se člověk stává otrokem svého majetku. Děje se to docela pravidelně, že hodně bohatí a vlivní lidé, kteří se musí o hodně věcí a podřízených spolupracovníků starat, tak že žijí leccos ale není to moc šťastný spokojený život.
- Dřív či později se stanou služebníkem korporátu, který vybudovali, protože to nakonec bude firma, co jim bude řídit život a rozepisovat diář.
- Chcete-li, tak osmé přikázání vyzdvihuje, když je člověk spokojený už tak, jak je. A bohatne či mění se stále, to tak v životě chodí, akorát se tím nenechává zotročit, neslouží tomu.
- Nekradeš je v záporu. Jak by to znělo v pozitivní podobě? Třeba: „Jsi spokojen. Jsi Božím obrazem, to vůbec není málo, rozvíjej to, stávej se požehnáním pro tento svět v konkrétních místnostech a v lidech na které působíš, a přejdou tě myšlenky na to, zajistit si hodnotu nějakým ukrádáním.“
- A ve větším měřítku by to znamenalo: rozdáváš, obdarováváš. Jiří Beneš v knize o Desateru rozvíjí taky myšlenku „o co okrádám druhé“ – neokrádám druhé, třeba i vás o pozornost, neodmítám vám pomoc? Neokrádám lidi o možnost přátelství, vyslechnutí, aspoň o pokus o pochopení, odpuštění, další příležitost?
- Ježíš o tomhle přikázání zrovna skoro nemluví. Ale u několika předchozích jsme narazili na to, že v jeho pohledu jde už o přemýšlení od druhém. Už to, jak o druhém uvažuji už je činnost spojená s Desaterem. A tak když vidím člověka, kterému jsem třeba slíbil pomoc a schválně zajdu do obchodu jen abychom se minuli, to už je taky ono.
- Těch témat, kam až sahá osmé přikázání je vlastně docela dost jak vidíme. Netýká se to jen a pouze zcizení hmotné věci, kterou vlastnil někdo jiný.
- A pojďme se na to všechno podívat ještě z vyšší perspektivy. Je něco, co nepatří Bohu? Co nevlastní Bůh, čeho není tvůrcem? No naše židokřesťanská tradice považuje Boha za autora země, vesmíru, prostě úplně všeho, takže všechno Bohu náleží.
- Potom je zbytečná otázka se ptát co je naše a co je sousedovo. Tak jako tak, bych ukradl něco, co je v základu Boží abych si to nahrnul na svou hromádku. Je něco, co je vlastně absolutně naše, něco co jsme nedostali?
- Apoštol Pavel píše v 1 Korintským 4,7b: „Máš snad něco, co jsi nedostal? A když jsi všechno dostal, jak to, že se chlubíš, jako bys to nedostal?“
- Všechno je Boží majetek, i my všichni patříme Bohu, jsme jeho a nezruší to, když budeme trucovat, že to tak není, že jsme svoji vlastní páni. Bůh na nás má vlastnické právo.
- A tady na zemi jsme daleko spíš na návštěvě, na relativně krátký čas pro to, abychom se předvedli. Máme tady na čas roli správců. A teď se vracím k tomu podobenství o hřivnách z prvního čtení.
- Celá ta země, na které žijeme – celé to hospodářství – je Boží, on je pan majitel. Na čas odcestoval, je to tu na nás. Bůh mezi námi nechodí, aby všechno napravoval, všechno po nás rychtoval. Dal ten velký a hodně vysoký úkol nám.
- Sedmý den stvoření Bůh taky odpočívá. A člověk procitá do fungujícího prostředí, se kterým neměl žádnou práci, žádné vymýšlení, rodí se do jemně nastaveného ekosystému, kterému nerozumí a musí ho poznávat. Žijeme na Božím, Boží zahradě, pozemku.
- Každý z nás dostal něco, čím tady může působit, nějaké talenty, schopnosti, přednosti nebo skvělé nápady. To jsou v podobenství ty hřivny. Hřivna je takové divné slovo. Chce se tím říct „hoooodně moc možností.“ Když v tom podobenství Ježíš říká, že dostáváme hřivny, tak i ta jedna je dost slušný základ na to něco udělat. Natož pět!
- A Ježíš taky zmínil, že ví, že lidi na tom nejsou stejně. Někdo začíná s hodně velkým potenciálem. Jiný se narodí do válečného konfliktu, do rozpadlé toxické rodiny. Další je syn norského krále etc.
- Ten pan majitel, statkář velkého světového statku se jednou vrátí a bude moc zvědavý, jak jsme hospodařili s tím, co nám dal k užívání. Výmluv moc nebude. I ten, co dostal jednu hřivnu – dostal jednu celou hřivnu.
- Jakýkoli život je od Boha. Boží dar člověku. Kéž je to pro nás energizující informace a něco co nás nakopne touhou to fakt využít co to jen půjde… abychom si ten dar života neukrádali jen a pouze pro sebe. Amen.