28.12.2025 | První neděle po Vánocích | Filip Boháč
1.Čtení: Izajáš 63,7-9
2.Čtení: Matouš 2,13-23
- Máme krátce po jádru Vánočního tajemství. Advent za námi, štědrý den, Boží hod, dárky a salátek… paráda… a hned na první neděli sledujeme další díl seriálu „ze života boží rodiny“ s názvem „Emigrace.“ :)
- Shrňme si, co tomu předcházelo. Josef má holku, Marii. Josef je starší, je zkušenější, má toho v životě víc za sebou. Marie je mladá, zažívá hodně věcí poprvé.
- Rozhodně je poprvé těhotná. A na rande říká svému příteli: „Ty Josefe, možná tomu nebudeš věřit, je to takový zvláštní… ale já jsem fakt s nikym jinym nic neměla. To dítě ve mně, je asi z Ducha svatého.“
- Co by na to řekli tetky a strycové ze vsí? To musíme nějak zaonačit. Tehdy by takové nemanželské dítě mohlo znamenat důvod k šikaně, a tak se s ní Josef chtěl aspoň tajně rozejít. To prý bylo pro tehdejší mravy o něco snesitelnější.
- Jenže pozor! Anděl Páně poprvé. Vloupne se milému novomanželu Pepíkovi do snu, a potvrdí, co mu Marie s bázní a třesením povídala, že dítě je skutečně z Ducha svatého.
- Dokonce jim dost usnadnil dlouhé tahanice s výběrem ideálních jmen pro dítě, protože jim dopředu prozradil, že to bude kluk a že mu má dát jméno „Ježíš.“
- Slovy „Ivy Malé“ byl Josef charakter! Sice tomu, co se děje, nerozumí, ale nešílí.
- Zakrátko přijde velká skupina chlapů, cizinců a jako náhodou najdou jejich dům, a náhodou všichni nesou dárky malýmu… je to celý notně podezřelý, jak se o tom dozvěděli... Jinej chlap by se možná sbalil a odešel od nich.
- Josef je stabil... Je to bezesporu nejupozaděnější charakter ze „svaté rodiny.“ V evangeliu není ano jedno jeho slovo, a postupně se v příběhu vez jakékoli informace prostě vytratí.
- Zřejmě je to zbožný chlapík, správňák, poctivák… bere to vážně a ožení se s Marií dá klukovi jméno Ježíš, jak dostal nakázáno.
- V nejslavnější vánoční písničce, zpíváme to „z rodu královského…“ No jo, jenže kdo byl z rodu královského?
- V rodokmenu, kterým Matoušovo evangelium začíná, stojí, že to byl Josef, který ovšem nebyl biologickým otcem Ježíše. Tak jak jako „z rodu královského… je to skutečně pokrevní, DNA potomek z rodu krále Davida?“ Je to tajemství J
- Každopádně nás dnešní příběh učí, že když přijde sen, tak bacha, může vám to absolutně změnit život. V prvním snu říkal anděl Páně – jen se klidně vezměte, nebojte, bude to šikovný, kluk je fakt Boží a máme pro něj i jméno.“ Ok.
- V druhém snu je Anděl Páně taky docela stručný: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby ho zabil.“[1]
- A náš správňák Josef. Zase to nebere na lehkou váhu. Riskne tu dlouhou, nebezpečnou cestu s čerstvou rodičkou a chlapečkem. A vydají se do Egypta, do země, která je rozhodně z těch nebezpečnějších.
- Tehdy je Egypt spojen s nesvobodou, despocií, pradávným otroctvím, a taky s vyspělými formami čarodějnictví a magie všeho druhu. Tam prostě jít nechcete…
- A tím, že opustí svou domovinu, tím, že se vydá ven, do ciziny, mimo své vlastní známé kouty, kde zná lidi, řeč, poměry… tak tím vlastně světu zachránil spasitele. Josef tady zachránil Ježíšovi život.
- Samozřejmě, Egypt má v biblickém příběhu svébytné postavení. Mimo jiné si možná vybavíte, že dávno před touhle událostí už jeden Josef do Egypta vstoupil… a, že ten Egypt proměnil a uchránil od hladomoru.
- Mezitím v Betlémě provádí Herodes svoji krvavou politiku (ukázat svoje chlapáctví na tom, že povraždí bezbranné děti). V komentářích jsem našel pravděpodobnostní odhad, že v té době mohlo v malém Betlémě být tak cca 20 novorozenců.
- Děti povražděné Herodem jsou první, kdo položil život za Krista – první mučedníci.
- A pozor. Anděl Páně potřetí. Možná, že to ráno, kdy Josef přišel za Marií a začal „ty, Marie, tak ti se mi zase ve snu zdálo…“ Možná, že Marie už se fakt bála, co přijde. A tentokrát je anděl poslal zpátky do Izraele. Řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“
- Josef jde na to. Bojí se akorát vrátit přímo do Betléma, protože tam vládne Herodův nástupce Archelaos – nešikovný surovec. A tak zakotví v Nazaretu. To je malinké, nevýznamné městečko, které je poměrně vysoko a z kopců je prý vidět ke středozemnímu moři.
- A tímhle v podstatě Josefův výskyt v zápisu končí. Jedinou pozdější zmínku má Lukášovo evangelium, že Josefovi a Marii utekl Ježíš puberťák, když šli na velikonoční pouť.[2]
- Má se za to, že Josef zemřel před Ježíšovým veřejným vystoupením. Už na svatbě v Káni Galilejské se píše jen o Marii. A je dost nepravděpodobné, že by tam nebyl i její manžel, kdyby byl naživu.
- V dalších místech, kdy se potkává Ježíš se svojí matkou a sourozenci – kteří jeho působení spíš neschvalují – taky Josef nevystupuje.[3]
- Je to tak trochu tajemství… jak s tím jeho „otcovstvím“, tak s tím, jak zvláštně se vytratil z křesťanské tradice.
- Když se zamyslím nad tím, co jsme o Josefovi zmínili, tak je to určitě člověk, který dovedl rozpoznat, „co je v danou chvíli to pravé.“
- A tak to byl on, kdo jako první zachránil život spasiteli… který vlastně přišel zachránit celý svět, všechno živé, včetně svého nevlastního otce Josefa – i když se to takhle ukáže až později.
- Možná, že na Josefa bychom nejvíc mohli aplikovat tu Ježíšovu zásadu, že „se v lidech potkáváme s Bohem“, jak o tom čteme v Matoušovi 25 – „když jsem byl hladový, ujali jste se mě… když jsem žíznil… když jsem byl na cestě… byl jsem nahý…“
- O novorozeného Ježíška, který byl nahý, hladový, žíznivý, a byli na cestě, tak přesně takhle se o něj Josef staral, aniž by se dožil toho, jak jednou tohle dítě o takových věcech káže a učí davy.
- A na závěr ještě jeden postřeh, že Josef, a zejména v tom příběhu právě „ne-vlastní otec“, Josef… se nechal obdarovat od Boha něčím, co není z něj samého. To propojení lidského a Božího v Ježíši, které přináší záchranu celého vesmíru… to by Josef sám od sebe nezvládl.
- Když k němu Anděl Páně mluvil poprvé, tak řekl: „Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“[4]
- Josef stál před tou obtížně uvěřitelnou informací. „Josefe, to nepochopíš… ale přijmi Ježíše, přijmi to dítě… on vysvobodí lidi z hříchů.“
- V tomhle jsme s Josefem na stejné lodi. Taky to asi nepochopíme, a Ježíš taky není naším biologickým dítětem.
- A přesto, zpíváme „nám, nám, narodil se.“ A tak pointou dnešního kázání nebude výzva, instrukce, napomenutí… ale jen věta „oznamovací“, informace: Nech se Bohem obdarovat :)
- Nech se Bohem obdarovat tak jako Josef… on věděl, že ten dar, že Ježíš není z něj, není jeho potomek. Nech se Bohem obdarovat… tím něčím, co nevzešlo z tebe, z tvých schopností, myšlenek, talentů – ale pochází od Boha, a i když to vypadá „dětinsky“, vede do k Božímu království. Amen.
[1] Mt 2,13b
[2] Lukáš 2,43
[3] Mk 3,21 a 31 / Mt 12,46-50 / L 8,19-21
[4] Matouš 2,21