2 adventní neděle | Filip Boháč

2. adventní neděle | 7.12.2025 | Filip Boháč
   1.Čtení: Izajáš 2,2-5
   2.Čtení: Matouš 24,36-38

• O čem ten advent vlastně je? Není ani o vás, ani o mně J
• Advent, znamená latinsky „příchod.“ A asi to první, co uděláme, když někdo přijde – třeba pozdě do kostela – je, že se jdeme podívat. Když advent, tak „odhlédnutí od sebe.“
• Čtyři adventní neděle probírají čtyři pohledy na to, jak Bůh přišel a přichází k nám na návštěvu, a jak – v tom lepším případě – taky my, řekneme, „pojď dál.“
• V adventu zaznívá výzva k tomu „aspoň na chvíli se přestat babrat v sobě“, v tom rozňahňaném bahýnku vlastní ukřivděnosti, a „zasoustředit se“ na něco jiného – pohlédnout k nebesům – žít aspoň chvilku něčím jiným než sebou samým – pustit se toho, postit se. Máme taky adventní postní období – pravidelnou každoroční připomínku toho, že je třeba něco pustit, nechat být…
• Advent je tak trochu o tom „být ve střehu.“ „Buďte tedy bdělí, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“[1]
• Známe to určitě všichni, že jsme sice vzhůru, ale že bychom přitom byli vždycky bdělí. Koukáme jako blbí na jedno místo, omíláme furt jedno dvě témata, pořád a pořád dokola. A z toho nám pomůže, když s námi druhý člověk nějak zatřepe a „blahodárně nás vyruší.“
• Nedávno jsem kázal o reformaci a Lutherovi. Dnes zmíním něco, co se do toho kázání tehdy nedostalo a pěkně se to hodí k adventu.
• Martin Luther, když píše o lidech a o povaze našich častých chyb a selhávání, tak používá termín, který zní v latině docela zajímavě „incurvatus in se“, a znamená to doslova „zakřivení do sebe.“[2] Jako když byste vjeli na kruhový objezd a jezdili pořád dokola.
• Luther popisuje stav, kdy je člověk uzavřený, zatočený do sebe a svých potřeb a chytrostí, a pro nic jiného nemá pochopení, ani čas. A to je přesný opak adventu.
• Adventem nás Bůh volá k otevřenosti, k naslouchání něčemu novému… Je to pohyb směrem k druhým lidem, a tím pádem i k Bohu.
• „Incurvatus in se“ je mindset posedlý „tím, jak věci vidím já.“ Advent naopak pracuje s aktivní všímavostí pro svět kolem.
• Kéž se vám všem tohle „incurvatus in se“, nebo jak jsme říkali na fakultě „zakurvení do sebe“ vyhýbá co to jen jde! A přijde mi perfektně vymyšlené, že si tohle aspoň jednou za rok připomínáme i takhle liturgicky v kostele.
• Dnes bych vás chtěl taky naučit jednu tradiční liturgickou odpověď lidu, kterou si zkusíme před ustanovením Večeře Páně. Je to starobylá výzva „vzhůru srdce“, na kterou se odpovídá „máme je u Pána.“ Pro zvědavce, evangelický bohoslužebný formulář č. III[3] J
• Protože o tom je podle mě začátek adventu. „Teď už nechte toho zabývání se svým egem a rozhlédněte se kolem – nasměrujte vzhůru svá srdce – máme je u Pána!“
• V adventním očekávání se blížíme k té neuvěřitelné zprávě, že se tajemný autor našeho vesmíru, který natolik přesahuje naše chápání, že je jednodušší říkat, že neexistuje – že se dobrovolně podíval sem k nám na zemi jako člověk Ježíš, který existoval a přišel právě proto, aby měli lidi šanci Boha aspoň trochu pochopit.
• Bůh se stal člověkem – aby se člověk mohl stát součástí Boží rodiny. Tak tomu aspoň věříme v křesťanství.
• Dá se to vnímat taky tak, že v adventu se schválně zaměříme na to, co zatím ještě není, co teď neexistuje, není reálné – na Boží království.
• Zní to divně, možná i trochu stupidně, zapřemýšlet se takhle silně nad něčím, co neexistuje – přitom to děláme všichni a často. Všechny věci někdy nebyly…
• Vždycky je to tak, že třeba přemýšlíte o tom, že něco uvaříte, vyrobíte, napíšete, koupíte si… třeba že postavíte perfektní evangelický klášter v přírodě, který bude vypadat jako Hobitín z Pána prstenů a bude rozdávat dobro na všechny strany… a zatím to není realita.
• Zatím jste buď absolutní šílenec, nebo – snad – bdíte. Bdíte a tvořivě hledáte, jak se k tomu něčemu, o čem zatím sníte, přiblížit.
• A tím, jak o tom přemýšlíte, jak děláte nějaké kroky v tom procesu, tak se to začíná stávat realitou.
• Takhle se dá taky aktivně vyhlížet – a pozor, nejen vyhlížet – ale taky skutečně zažívat Boží přítomnost mezi námi – Boží advent. Právě tím odhlédnutím od sebe a své hlavy. Vyšponováním pozornosti na svět a lidi kolem, s nimiž sdílíme realitu – taky na nás mezi sebou.
• Začátkem každého duchovního života je „dlouhý a pozorný pohled na skutečnost.“
• Mnozí z nás se každý večer modlíme stejnými slovy, a prosíme Boha o stejnou věc, když před spaním říkáme modlitbu „Otčenáš.“ Prosíme „přijď království tvé“…[4] a když o to prosíme, tak to teď ještě není že? Jinak bychom o to přece nemuseli žádat.
• Já teda, když se rozhlédnu kolem sebe, ale i když se podívám na sebe samého, jak funguju, tak myslím, že Boží království ještě není realita – to se asi shodneme! Já to Boží království – v těch bdělejších chvílích – vyhlížím a vidím, a trochu ho tu a tam zažívám.
• Ale taky, spolu s dalšími, kteří prosí „aby přišlo“, tak vím, že tohle ještě není cíl. Nemáme se tady natrvalo zabydlet. Nemáme tady na zemi svůj biotop, míříme jinam.
• A Boží království – jako rosa v trávě – se nenápadně zaleskne mezi lidmi, někdy i mezi námi tady v kostele, a na faře, a vůbec všude, kde se děje Bůh. Tam, kde vítězí láska, odpuštění, naděje… Láska je tvořivá síla, která vytváří to, co ještě není a tím to povolává k životu.
• A říše těchto lákavých výhledů se prý stane absolutní realitou až skončí čas – až i my vyskočíme mimo mantinely času… až i my projdeme branou smrti na věčnost. Je na co se těšit! O to jde. Je to fakt hodně dobrá zpráva, to, z čeho máme čerpat energii a motivaci.
• V moudrosti církevních otců prvních staletí jsem našel větu „k čemu ti je, že Kristus přišel na svět, když ještě nepřišel do tvého života?“
• „O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.“[5] Za tahle slova jsem moc rád. Protože „nikdo“, znamená, že ani uřvaní internetoví kazatelé, ani krásné zbožné youtuberky…
• Advent není o tom, ve strachu očekávat hořící nebe a zkázu světa, Boží soud, při kterém to schytáme…
• Daleko spíš je advent o očekávání něčeho tak skvělého, že si to teď člověk skutečně není schopen představit – ale zároveň se tím „budoucím“ dá už teď a tady žít a čerpat z toho sílu. Amen.

[1] Matouš 24,42

[2] Římanům 7,18-19

[3] https://agenda.e-cirkev.cz/kompletni-dokumenty/bohosluzebne-porady-pro-nedelni-a-svatecni-bohosluzby/

[4] Matouš 6,10a

[5] Matouš 24,36