O víře (Mk 5,21-34) | Filip Boháč

1.čtení: Marek 5,21-34
2.čtení: Židům 11,1-3

• Vážené shromáždění, dnes bych rád abychom se společně zamysleli nad nejčastějším slovem v náboženství – a to je „víra.“ Přepokládám, že to, že jsme se tu takhle v 8:30 sešli taky nějak souvisí s tímhle slovem :-)
• Co se tím vlastně myslí? Víra, věřím v něco, nějakým lidem se říká „věřící…“ Asi se shodneme na tom, že je to základní slovo každého náboženství. Ne vždycky si pod tím slovem lidi představují to samé.
• Když já jsem byl hodně malý (vím, je to zvláštní úvaha že jsem byl někdy malý ale zkusme se jí dopustit) tak jsme se s kamarádem hned po kostele někam zašili. A myslím, že jeden z nás měl nějakou novou hru na počítač a hrozně jsme si ji chtěli zahrát. V kázání zrovna paní farářka povidala něco o víře, jak je třeba věřit a tak. No tak jsme začali hrozně moc věřit a modlit se, aby Bůh nějak kouzelně způsobil, že nás mamka doveze k tomu kámošovi a budeme tam moci přespat.
• Jak asi tušíte… nevyšlo to. Leckdy jo, ale tentokrát ne. A tahle víra nás zklamala. A na chvíli nám to vydrželo a chodili jsme se do toho kostela spíš tak uculovat, co to zase ta farářka povidá a že to není pravda, protože nám to nevyšlo.
• Přátelé, je to taková klasická zkušenost, kdy na život máme nějaký požadavek a ono se to tu kupodivu všechno neřídí podle našich příkazů že.
• Tak to je taková naivní, dětinská víra, která ovšem leckomu vydrží do dospělosti. Ne snad, že by takhle hodně lidí věřilo.
• Myslím to tak, že pod tím slovem, „víra“, má hodně lidí – zvlášť nekostelových – spojeno to, že „takhle naivně přece věří ti věřící v těch kostelích, kteří se neděli, co neděli chodí modlit za to samé a furt se nic neděje.“
• Já mám za to, že víra je sama o sobě jen nástroj. Dá se totiž velice hluboce a v upřímnosti věřit jak absolutní kravině, tak velice šlechetné myšlence. A obojí má velice hmatatelný dopad na život toho, kdo takovou víru praktikuje – taky na celé jeho okolí.
• Třeba víra v nějaké konspirační teorie. Nejvíc mě baví ta konspiračka, která tvrdí, že zíráním do plného slunce si vyléčíte oční vady jako šedý a zelený zákal. A už kvůli ní leckdo přišel o zrak :)
• Musíme vzít vážně to, že se dá „věřit blbě.“ Tento nástroj víry má každý z nás k dispozici, a každý bez výjimky ho nějak používá. Všichni něčemu věříme. Skoro každý Čech věří, že „něco nad námi je.“ Věříte, že slunce zítra zase vyjde, že vás váš pes pozná a nepokouše, že vás postel udrží a nespadne strop… a třeba jste ještě před kostelem věřili, že vám kazatel dnes poví něco zajímavého a ono to asi nepřijde :)
• A nejspíš všichni věříme v peníze. Peníze fungují jedině díky sdílené víře, samy o sobě bez lidí postrádají smysl!
• Virtuální bitcoiny, bankovky, mince… tento fenomén platidla je od své existence snad nejrozšířenějším objektem víry. Přitom peníze dávají smysl jedině člověku. Nebýt lidí, tak jsou ty kolečka z kovu a papírky bez hodnoty.
• Ta směs papíru a plastu s podobiznou Karla IV a nápisem 100 Kč je oživena pouze vírou. My věříme, že má hodnotu, a že ji bude mít i pro slečnu v kavárně, když se to pokusíme směnit za kávu.
• Vaše víra se může stát nejsilnějším bodem vašeho světa. Mnozí z vás mají zkušenost, že vás v nějakých obdobích života vaše víra podpírala a nesla. Že vám pomohla přestát hodně obtížné chvíle.
• A taky máme zkušenost s tím, že naše víra přestala být aktivní, že na čas vyhasla, byla vystavena našeptávání zpochybňující její smysl – přestala ovlivňovat náš životní příběh. To už tak v životě prostě chodí. Však ta období všichni známe.
• Víra totiž není jistota. „Něčemu věřit“, neznamená, to „něco vědět.“ Víra je tak trochu volný pád, riskantní krok do mlhy… Je to pohyb bez záruky. Víra je spíš záležitost vztahu, a je podobná těm zdravým silným vztahům, které máme mezi sebou.
• Já třeba nemám žádnou jistotu, že mě dneska někdo z vás nebodne kudlou do zad. Já tomu pouze věřím. Protože doufám v nějakou sílu přátelství a tak. Ale nemám smlouvou stvrzenou třemi podpisy v pěti kopiích, ověřenou státním notářem o tom, že mě dnes někdo z vás nebodne do zad. Já VĚŘÍM tomu, že jsme přátelé a že na mě nezaútočíte.
• Ta žena z prvního čtení… žila v podstatě 12 let sama. Mojžíšův zákon předpisuje, aby se žena trpící krvotokem držela mimo společnost. Je kulticky nečistá, ti správní šprti podle Tóry by se jí neměli dotknout ani třímetrovou tyčí.
• 12 let běhání od lékaře k lékaři, to všechno bez výsledku, zoufalství, osamělost, beznaděj… Doslechla se o Ježíši a pokusila se ten svůj příběh opustit. Vystoupit ze svého světa kultické nečistoty a samoty.
• Ještě něž se dotkla Ježíšova oblečení, tak musela opustit "blbou" víru, že není hodna. Ona UVĚŘILA, že k němu vůbec může přijít – nemocná ke zdravým. Musela na chvíli hodit za hlavu všechno to, jak je to správně podle zákona, co se sluší. Ona šla hodně za hranu toho, co bylo společensky ok. A vyplatilo se jí to.
• A taky neměla žádnou záruku, že to zabere. Byl to dotyk víry. Z Ježíše vyšla síla, uvědomil si to, ale nevěděl, kdo se ho to dotkl. Tak zapátrali, a ta žena se nakonec přiznala se vším všudy, že ví, že vlastně vůbec neměla jít mezi lidi... No a Ježíš jí řekl „tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji…“ Buď v klidu, tvoje víra ti pomohla.
• Jak získat takovou víru? Nevím. Vím jen, že víra se nedá předat, není možné ji obdržet po nějakém výcviku. Tomáš Halík říká, že víra je trochu jako zamilovanost, že prostě přijde… a člověk si nemůže v diáři určit konkrétní den a čas kdy to přijde ale najednou zjistí, že je zamilovaný…
• Snad můžeme víru lákat a vábit, můžeme se vědomě vystavovat rozhovorům, knihám, filmům, podcastům… prostě čemukoli, co pro nás představuje oblast spojenou s vírou.
• Pokud jste zrovna v období, kdy shledáváte svou víru neaktivní a rádi byste ji zase cítili víc, tak je zcela v pořádku připomenout si něco, či někoho, co vám kdysi s vírou pomohlo.
• Ale stejně tak je zdravé zapátrat taky v nových oblastech odkud na vás může vaše vlastní víra znovu vykouknout. Ideálně srdcem i rozumem, duševně i rozumově se rozhlédnout kolem sebe.
• Věřit neznamená vědět. Věřit neznamená mít jistotu spasení. Je to vložená důvěra, že něco nějak je… trik je právě v tom, nemít to v hrsti, nemít pojistku.
• V tom listu Židům jsme četli „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.“
• Víra nevěří ve svět takový, jaký je… víra věří ve svět, jaký by skrze Boží vůli mohl být… Nespoléhá se na to, že všechno dopadne dobře samo sebou, ale na to, že dobro můžeme konat i proti odporu v nás i ve světě. Víra je důvěra, že náš život uprostřed všech věcí má smysl… a smysl je to, co dává odvahu žít.
• Věřme srdcem a nevynechejme ani rozum… aby se nestalo, že budeme věřit blbě :)
• Kéž vás vaše víra uzdravuje tak, jako uzdravila tu ženu z evangelia. Kéž vás uzdravuje… z čehokoli, ať tělesného, či duševního, z čeho zrovna vy uzdravit potřebujete – amen.