O jídle | Filip Boháč

2.3.2025 | Filip Boháč
1.Čtení: Izajáš 25,6-8
2.Čtení: Jan 6,51-56

• Milé shromáždění, dnes budeme společně přemýšlet o jednom ze základních prvků náboženství, a tím je Jídlo! :-) To jste nečekali co? Říkali jste si, že to bude třeba láska, spása, hřích, salár ne?
• Já mám jídlo hodně rád. Baví mě vařit i jíst a nepotřebuju ani nějakou křišťálovou kouli, abych s jistotou věděl, že vy taky jíte, někteří třeba i dneska ráno?
• Jídlo je jedna z těch pěti věcí nutných pro život, bez kterých se člověk neobejde: (1: dýchání, 2: spánek, 3: chození na záchod, 4: pohlavní život, 5: jídlo a pití). Jídlo je záležitost, společná všem, kteří kdy žili na planetě zemi.
• A byť se to na první pohled nemusí zdát, tak jídlo je jeden z nejdůležitějších náboženských symbolů a najdeme ho snad v každé náboženské soustavě. V podstatě nevíme o kultuře, pro kterou by jídlo nebylo posvátným symbolem.
• Schválně, co to máme ve znaku naší církve? Nádobka na víno, sklenička, kalich. Možná je jídlo největší ekumenická platforma, nejvhodnější křižovatka pro lidi z odlišných prostředí.
• Ježíš v Janově evangeliu říká vícekrát, že on sám je pokrm, že je pečivo, pekárenský symbol chleba, který se nepeče v Penamu nebo ve společnosti Odkolek atp., ale přichází od nebeského pekaře – z nebe.
• A Ježíš dál mluví o tom, že je víno, že je alkoholický nápoj z plodů vinné révy. Že toto jsou ty pravé živiny, nebeská potrava, která k nám přichází od Boha, abychom z toho byli živi.
• Ježíš říká skoro až nebezpečná slova, že ho máme jíst. První křesťané čelili taky nařčení z kanibalismu, protože se ti římští úředníci doslechli, že oni na svých setkáních pojídají tělo svého vůdce.
• Jan 6,53b: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“
• Napadla mě i vysoce originální myšlenka, jestli by se při večeři páně neměl podávat např. prejt, nebo jelito, když to má být „tělo a krev?“ Nebo jestli v tom nejsou nejdál Skoti s jejich národním jídlem Haggis, protože to je jehněčí, pečené s krví… jako ten obětní beránek třeba, co ne? :-)
• Jídlo tak trochu znamená život. Aby buňka fungovala, potřebuje energii, potřebuje palivo, potřebuje jídlo k tomu, aby začala látková výměna.
• První vztah, který v životě máme je skrz jídlo, skrz distribuci živin od maminky, přes přes ten zajímavý konektor: pupeční šňůru, kdy mamince vlastně ujídáme z jejích zásob.
• Jídlo není jen něco, co se prostě sní a jde se dál. Jídlo je něco – co jsme! Přiznejme si to, my jsme jídlo, které prošlo reorganizací. Kdybyste měli zvláštní, kouzelné brýle a podívali byste se kolem na ty jinak sympatické bratry a sestry, viděli byste hromady špekáčků, dortů, jablek, těstovin, čočky, rýže, piva… :-)
• Skoro všechno, co je na zemi, je pro někoho jídlem. Dřevo pro kůrovce, plankton pro velryby… dokonce se ví o bakterii, která požírá plasty – my to děláme spíš nevědomky.
• No a my lidé můžeme být potravou třeba pro žraloka nebo tygra – a na oplátku sežereme v podstatě všechno, co před námi nestihne utéct. Možná jste četli o pánovi z Guinessovy knihy rekordů (Michel Lotito), který postupně snědl letadlo Cessna 150… takže i to, co před námi neuletí :-)
• Jídlo je jedním z nejsilnějších nástrojů k vytváření vztahů – je to pojivo! Symbol přijetí, sepětí, sounáležitosti! Takové to dobromyslné přinucování, aby rodina sedla komplet ke stolu a jedla dohromady… má vlastně svůj hluboký a starobylý význam.
• Na zemi existují kultury, kde tím, že někoho pozvete, aby s vámi zasedl ke stolu, nebo k ohni na zem – tak tím toho hosta v očích celého kmene prohlašujete za přítele, už není vetřelcem. Je přijat jako host, a nemusí se bát otráveného jídla, protože jíme ze stejných nádob.
• V tradičních kulturách, se v podstatě všechno točí kolem jídla. Seje se, sklízí, obdělává se půda, keříky, rostlinky, suší se, loupe se, lisuje se, chová se dobytek. Vlastně až městská kultura a průmyslové hospodaření lidi oddálilo od neustálého zabývání se jídlem a jeho produkcí. Už to není 24 h denně. Protože se o vypěstování či ulovení jídla nemusíte starat.
• Vy, kdo máte zahrádky a na nich si pěstujete nějaké chutné věci, tak to děláte, protože chcete, ne proto, že na tom závisí vaše přežití.
• Současná kultura také znovuobjevuje posvátný charakter jídla. Dá se na tom dost úspěšně založit byznys. Stačí prohlásit nějaký lišejník za nabitý posvátnou energií, vyrobit z něj olejíček, tabletky nebo mastičku a penízky se sypou.
• Člověk nově objevuje svoje tělo jako čidlo, pro duchovní stránku skutečnosti, a vzniká skoro něco jako náboženská hnutí v závislosti na tom, co kdo jí a nejí, co je pro koho čisté a nečisté (košer): Pescetariáni, rawtariáni, paleotariáni, lakto-ovo vegetariáni…
• Toto vše je podpíráno vírou, že něco má takové a takové účinky. Ke každému směru patří „nutriční proroci“, kazatelé zdravého stravování, kteří označují věci pro své následovníky na „zdravé a škodlivé.“ Každý směr má svou zasvěcenou literaturu, občas i zasvěcené budovy atp. Dá se to zkoumat nábožensky.
• Však to známe z Bible. Ve starém zákoně (Lv 11,1-47) se předepisuje, co se jí, co je košer, a co se nejí, co je před Hospodinem nečisté.
• Ve Skutcích apoštolů (11,5-10) má Petr vidění veliké sítě, ve které je všechno to nečisté, co se nejí, a Bůh to okomentuje tak, že je to v podstatě jeho boží menu pro lidi. „To je Petře nabídka z mojí zahrádky, je to můj svět, vezmi a jez.“
• Už dlouho nejíme proto, abychom přežili. Jídlo už pro nás není existenční věc života a smrti – je to otázka vkusu, stylu a společenského postavení.
• Třeba GRILOVÁNÍ. Ono by to jídlo šlo připravit rychleji, s menším staráním, méně obřadněji, bez kouře… no, a to je právě to. Grilování je jakýmsi rituálem, při kterém připravujeme pro společnost přátel hostinu. A je u toho nutné dodržet rituální postupy, takovou grilovací liturgii: zapálíme oheň, vyčistíme rošt, připravíme brikety, nahříváme na patřičnou teplotu, popíjíme pivko, je u toho kouř jako z kadidelnice atp. Nejde ty kroky moc prohodit.
• V jakémsi doporučení pro řeholníky je pokyn, aby brali do rukou hrnce a pánve jako liturgické předměty, protože skrze ně připravují požehnání v podobě jídla pro své bratry.
• A sám Ježíš proslul celou řadou problémů kvůli tomu: s kým jedl / co jedl / kdy jedl / a kolik toho jedl. Jeho učedníci jedí, když se jiní postí. Je to (Mt 11,19): „žrout a pijan vína, přítel celníků a nevěstek…“
• Ježíš by jedl s kdekým, přisednul by ke stolu ne předně k pánům ze sboru, ze společenství, k duchovním… ale nejspíš právě k těm podivným individuím, nebo k těm vyhlášeným grázlům jako byl např. Zacheus… do špeluňky nejmíň valné pověsti. Úhelný kámen naší víry byl označen jako „žrout.“ Jídlo je tedy důležité teologické téma!
• A nejvíc nejdůležitější svátek židovství, pesachový seder, je šestihodinová rituální hostina. Nejdůležitější svátek rabínského judaismu je rituální jídlo!
• Naše Večeře Páně do sebe vstřebává tuto židovskou hostinu. Ono se to odehrálo v předvečer pesachu, kdy Ježíš naposledy večeřel se svými učedníky.
• A tak je nezbytnou výbavou jakékoli kaple a kostela nábytek a nádobí – stůl a talířek s kalichem. To je uprostřed toho všeho – gastronomické symboly.
• Nebezpečí spojené s jezením asi všichni známe. Když se pojídání vymkne kontrole, tak se jídlo stává obžerstvím, a to už znesvobodňuje. Církev cca od šestého století mluví o sedmi hlavních hříších, a jedním z nich je právě nestřídmost, „obžerství.“ Je s ním spojován démon Belzebub.
• Jídlo lidi většinou spojuje. A všelijaké biblické knihy podávají představu toho, co se bude dít po tom, až dokonáme svou pozemskou pouť, jako, že půjde o velikou hostinu.[1]
• Nebe, Boží království, ta představa Božího světa je spojena s jídlem. Ne náhodou, Bůh se nám lidem dává v osobě Ježíše jako jídlo. On je to jídlo a pití, ta výživa pro vás. Jeho slovy, příběhy, moudrostmi, se stravujte – to je cesta k životu, protože toto „nebeské jídlo“ vyživuje k životu věčnému, který nepřeruší smrt.
• Představa mimořádně skvělé hostiny, je jedním ze symbolů pro Boží království – a tam bych se teda fakt rád dostal. Ale takové ukázky toho snad můžeme zažívat už tady na zemi. Zkusme víc prožívat dobré stolování s lidmi, s těmi, se kterými je nám dobře, se kterými třeba jíme z jednoho hrnce, a spojuje nás přátelská láska.
• K jídlu patří vděčnost. Je zcela na místě podpořit ten křehký pocit u jídla, že jsme obdarováni něčím dobrým. Můžeme děkovat a sytit se dobrým jídlem ve společnosti přátel a vidět za tím vším Boží přízeň.
• A dbejme i na to, abychom nehladověli v té duchovní rovině. Vyhledávejme taky zdravou duchovní stravu.
• Je před námi Večeře Páně. Jídlo, které my křesťané považujeme za svátost. Jídlo, při kterém si připomínáme, že láska je silnější než zloba a nenávist, že na té Boží hostině budou spolu sedět všechny skupiny lidí co jich jen na zemi bylo. Hospodin na té hostině odstraní závoj, který národy zahaluje. Provždy odstraní smrt, setře slzu z každé tváře… jak to stálo v prvním čtení.
• Zjevení Janovo 3,20: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“

[1] Iz 25,6; Sof 1,7 [sr. L 14,16n; 22,16.30: Mt 8,11; 26,29; Zj 3,20]