O moudrosti | Filip Boháč

23.2.2025 | Filip Boháč
1.čtení: Přísloví 8,1-13
2.čtení: Jakub 1,5-8

• Milé shromáždění, dnes budeme společně přemýšlet o moudrosti. Jakub píše: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti…“ No, řekněme to jinak. „Má někdo z vás moudrosti už dost?“ :)
• Máte někdo pocit, že všechno potřebné víte? Že tak nějak v podstatě, když to vezmu kolem a kolem, že rozumíte všemu, jak co chodí, a že už není třeba v tomto ohledu nic dalšího podnikat?
• Je to taková zkoušková otázka… ve které je pokušení, odpovědět na to kladně, že „já už vím dost, stačilo!“ Mám za to, že na takovou otázku odpoví kladně dvě skupiny lidí.
• První by mohli být skutečně neobvykle vzdělaní a angažovaní lidé, stojící na křižovatce všeobecného dění. Vědí toho o sobě, o své organizaci, vládě, zemi, vojenské a ekologické situaci tolik, že je jim z toho nevolno a chtěli by vědět míň. Líp by se jim žilo. Možná že ti by odpověděli kladně, aby si odpočinuli od toho, o čem všem vědí.
• A druhá skupina budou lidé, kteří se chtějí spokojit s nejjednodušším řešením, s nejjednodušším výkladem skutečnosti. Hlavně si nekomplikovat život. Černý = špatný, bílý = dobrý. Je to přeci jednoduchý, na co studovat, když já mám „vysokou školu života.“ J
• Jedna z těchto skupin je ovšem mnohonásobně rozsáhlejší…
• Dobrá, mluvíme tu o schopnosti uznat, že „mám své mezery“ v moudrosti. Zkusme si, ale ještě nějak definovat co je moudrost zač?
• Moudrost není inteligence ani vzdělanost – byť se všemi těmi vlastnostmi spolupracuje.
• Inteligencí je třeba to, jak rychle se dovedeme učit a kriticky přemýšlet. O inteligenci se říká, že „člověk opravdu inteligentní umí svou inteligenci skrývat.“
• Vzdělanost je hodně toho vědět a mít rozhled v různých oblastech. To ještě neznamená, že když budeme citovat zpaměti všelijaké biblické veršíky, historické události a vzorečky z matematiky, že jsme přišli na jejich význam.
• A krom toho, tohle všechno (vzdělání a inteligence) stojí ještě mimo morálku. Až moralita rozděluje na dobré a nedobré.
• A často to bylo tak, že ti největší zlořádi byli strašidelně inteligentní a vzdělaní. Někdy si člověk říká, že by bylo možná dobře, když by toho ten, který lotr neznal o světě tolik…
• Moudrost by šla definovat jako „shrnující a praktické porozumění světu, které je otevřené novému poučení, je skromné, klidné a dává člověku jistotu v rozhodování.“
• Je v ní dávka pokory, že spolu s poznáváním věcí se budou otevírat nové oblasti, kde je toho ještě spoustu co objevit, tudíž je to nikdy nekončící proces.
• K moudrosti patří precizní rozpoznání, kdy být trpělivý a kdy jednat okamžitě.
• A říká se, že moudrost najdeme spíš u chudších lidí, se kterými život pořádně zacloumal. Moudrost totiž vzniká ze zkušenosti selhání, z pádu na dno nebo z ohrožení vlastní existence.
• Vzorec moudrosti má tři body: cesta – pád – návrat.[1]

1 Cesta: Člověk se narodí, vyrůstá, osvojuje si nástroje k tomu, jak se ve světě pohybovat. Něco vyzkouší a neuspěje – 2 pád. Je naštvaný, prožije si zklamání a po čase najde odvahu k dalšímu pokusu – 3 návrat.  Ovšem, teď už nebude naivně čekat okamžitý úspěch, ale bude počítat s tím, že se se běžně objevují chybky a že třeba znovu selže. Příště bude zase o něco moudřejší a pak zase, a tak to jde celý život.

• Pokud si už říkáte, že kroužím moc okolo a že to vlastně není až tak kázání jako nějaká komplikovaná úvaha, tak vydržte. Právě teď se chci dostat k tomu, proč moudrost patří k duchovní výbavě křesťana.
• Bibličtí autoři skutečnou Moudrost vidí jako moudrost Hospodinovu. Tedy, narazíte-li na moudrého člověka – Bůh je u něj přítomen v jeho moudrosti.
• Podle Žalmu 111 (10) je: „Počátek moudrosti bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!“
• S tím, že „bát se Hospodina“ v tomto případě neznamená krčit se před krutým Bohem, obávat se jeho trestu a žít ve strachu – to je úplně špatně.
• „Báti se Boha“ pro starozákonní myšlení znamená důvěrné, doufající, a uctivé vzhlížení slabého a nedokonalého stvoření (tedy i nás, pokud si nepřipadáte dokonalí) k moci, velkoleposti a svatosti svého Stvořitele. Uznalé ztišení před tajemstvím života, které nás nekonečně přesahuje.
• Znovu ta Jakubova otázka „má-li kdo nedostatek moudrosti…“ je to lišácká otázka. Moudrý totiž ví, že je toho na světě mnohem víc, než čemu rozumí. Moudrý nemívá sklony k egoismu.
• Moudrý se zvídavě vydává na cestu poznání toho, co dalšího mu Stvořitel ukáže. Moudrý člověk uznává, že má nedostatky a není mu trapné obrátit se k Bohu. Pokušení je tu potřebu zatajit.
• Pokud moudrost nehledám – nebude mi násilně vnucena. Kde je zavřeno, tam se Bůh nebude vloupat. Však on nikoho nenutí, můžeme si zůstat jako semínko, které padlo do půdy a odmítlo růst.
• My lidé, se rádi cítíme bohatí, mocní, schopní a dělá nám dobře, když jsme někde nepostradatelní. Moudrost nás z toho léčí, odvádí nás od velkoleposti svého JÁ. Protože díky ní si uvědomujeme chudobu svého ducha.
• Moudrý člověk ví, že není nejlepší – že má chyby – a důsledkem toho v něm roste pokora, zklidňuje se, objevuje soucit a přestává manipulovat svět ke svým potřebám.
• A myslím si, že právě o takových lidech je to Ježíšovo „blaze chudým v duchu, neboť jejich je království Nebeské.“[2] Není to o lidech s mentálním postižením. Ti jsou žel chudí, co se týče výkonu jejich nervové soustavy.
• Ten, kdo se cítí být „chudý duchem“ vlastně Bohu říká: „Šéfe, uznávám, že mám prázdný prostor pro doplnění.“ Chudý duchem se nechá Bohem obdarovat.
• Jak reagujete na to, když vás někdo obdaruje? Máte blíž k odmítnutí daru, protože vám to smrdí obchodní transakcí podle principu „něco za něco“ a tedy se od vás očekává, že to druhé straně máte oplatit? Všimněte si, to není vůbec darování. To je chladný neosobní kalkul.
• Dar není obchod! Je to něco daleko krásnějšího. Protože dárce dává druhému jenom kvůli tomu, že chce sám od sebe projevit dobro. Ne, že požaduje něco nazpět.
• Nejspíš jste se taky v životě potkali s lidmi, kteří reagovali vztekle když jim někdo nabídl finanční nebo jinou pomoc, ještě k tomu jako dar – gratis. Úplně z nich lítaly kovový šponky, že by oni byli ti potřební, aby jim někdo jiný pomohl J
• Vybavuje se mi k tomu víc Ježíšových výroků a moudrostí. „…Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“[3] Pro ty, kteří mají za to, že jsou perfektní – pro ty nic nemám. To ještě nejste zralí. V takovém stavu nelze nic přijmout. Vaše okno je zavřené.
• Nebo „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“[4] Neznamená to, že by pro bohaté lidi Bůh neměl místo. Bohatý považuje své bohatství za dostatečně skvělé a odmítá to, čím ho chce zahrnout Bůh.
• V tomto vědomí své vlastní prázdnoty, chudoby ducha, je člověk schopen otevřít se Bohu, aby ho mohl obdarovat. Otevřít se poselství Ježíšova příběhu z evangelia, toho „já to za vás zatáhl“, už se tím netrapte ale v tomto duchu mě následujte.
• Důsledkem prosby o moudrost může být pocit prázdnoty, pocit vlastní hlouposti a nedostatečnosti. A věřte nebo ne, je to správná trasa.
• Vzpomeňte na ten vzorec moudrosti: cesta – pád – návrat, a tak aby to probíhalo ideálně celý život.
• A věřme tomu, že jestli to s námi někdo myslí opravdu dobře a má nám skutečně co pořádného nabídnout, že je to Bůh, který nabízí tu šifru pro „shluk všeho dobrého – Boží království.“
• „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“

[1] Život – ukřižování – vzkříšení.

[2] Matouš 5,3

[3] Lukáš 5,31-32

[4] Marek 10,25