Neděle Judica – 22.3.2026 | Filip Boháč
1.Čtení: Genesis 1,26-28
2.Čtení: Matouš 7,7-11
- Milé shromáždění, my jsme tento text probírali ve středu na biblické hodině, a přišlo mi, že by byla škoda se o to nepodělit ještě takhle. A taky bych vás chtěl trošku nalákat na biblické hodiny. Ona ta informace o biblické v ohláškách tak prošumí, ale v zásadě je to pokus o trošku hlubší možnost, jak se nechat společně oslovit Bohem :)
- Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete… Zaznamenal jsem, že naše Česká společnost prochází fází, ve které se učí žádat. Třeba v práci, zažádat o vyšší plat, o lepší místo, o opravu kanceláře. Starší generace spíš vyrůstaly v tom, že by se to dělat nemělo – „spokoj se s tím, co máš, buď rád za svou pozici, nevystrkuj hlavu atd.“
- A pokud náhodou šéf není geniální lidumil, který se dovede vciťovat do svých podřízených, pokud není telepat, tak s povýšením nebo lepším platem asi nepřijde. Mnoho šéfů má klid, když nikdo o nic nežádá, nic nechce, když lidi neprojeví žádost o lepší plat, o šikovnější pracoviště, a nevyžadují důstojnější komunikaci atp.
- Tak součástí toho „být křesťanem“, je pro Ježíše aktivita, osobní zapojení ve věci. Neusnout v pasivitě, neustrnout v tom, že věci nějak jsou, a tak asi vždycky budou, „co už no…“, ale tlouct, prosit, hledat.
- Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete… Ježíš nás povzbuzuje k tomu žádat, prosit, tlouct. Urgovat nebe modlitbami. Ať tam nahoře vidí, že nám taky o něco jde, že nám není lhostejné, co se děje kolem, nebo na druhé straně planety. Taková modlitba může být zvolání, „šefe podívejte na to a to, můžeme s tím něco udělat?“
- A jak je to s našimi modlitbami? Na biblické jsme mluvili o tom, že je to jako když píšete třeba na whatsapp, messenger atd. a na vaší zprávě se zobrazí ty dvě modré fajfky – přečteno. A odpověď nepřichází v takové podobě, jako je ta zpráva. Ani u Boha ni u lidí to „přečteno“ neznamená, že se nic neděje, že to ten příjemce ani nepromyslel, a třeba se podle toho zařídí.
- Jakou reakci ve vás to „přečteno“ vzbudí? Člověk třeba chvíli počká. A pak večer, když vidíte že je to stále stejné, tak nás to třeba zklame, nebo naštve. Asi pro toho druhého nestojíme za odpověď, nebo je to tak nevýznamné že to už dávno zapomněl. Když máme milosrdnější náladu, tak si třeba řekneme, že toho má moc a určitě nám napíše.
- Tak jestli je to takhle s Bohem, tak proč nás tak povzbuzuje k tomu pořád psát, volat, hledat a tlouct? Že by ho to sadisticky bavilo a vysmíval se nám? To si nemyslím. Nebo že by nám nechtěl prokázat dobro? Bude to mít jiný význam.
- Předně, když si ta slova projdeme ještě jednou, zavázal se Bůh, že nám všechno splní? Nezavázal. Lidi to často s Bohem pochopí tak, že „když se budu správně modlit, tak dostanu, co chci.“
- Modlitba není objednávka v Božím e-shopu, kterou musí ta druhá strana splnit. Ježíš tam říká: „Proste, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Protože každý, kdo prosí, dostane, a kdo hledá, nalezne, a kdo tluče, tomu se otevře.“[1]
- „Proste a bude vám dáno,“ tam není řečeno, že dostaneme přesně to, co požadujeme. Něco dostáváme, ano. Jen to často není to, o co žádáme. Proč se tohle děje? Ježíš nabízí obraz z rodinného prostředí.
- Když děti prosí o něco rodiče. Leckdy je to ok, splnitelná prosba. A mnohdy to splnit nejde. Dítě se svět učí, nevidí do tolika kontextů jako rodič. A když rodič nesplní, co dítě chce, nebo když ani nic neřekne a je to jen to „přečteno“, tak co přichází za reakci? Často hněv.
- A jestli my jsme děti a Bůh otec, tak je ta reakce třeba – „jak může Bůh dopustit tohle? To je tak zlý že mi nechce dopřát…? Lepší, aby žádný Bůh nebyl!“ A některé děti ve vzteku říkají, jak rodiče nenávidí, nebo že jsou určitě adoptované, odjinud… jen si to přenesme na dospěláky :)
- Co vidí dítě? Nezájem, nedostatek lásky, krutost, zlomyslnou tvrdost. Myslím, že Ježíš použil docela trefný obraz :)
- Vzpomenete na to, za co jste se modlili třeba před deseti lety, a jste rádi že se to nevyplnilo? Myslím, že můžeme být docela rádi, že ta odpověď bývá taky „ne.“ A je asi dobře, že na mnoho modliteb Bůh nechá to „přečteno“ – vím o tobě, slyšel jsem, mám pro tebe něco dobrého.
- Nebeský otec není tak škodolibý, aby plnil nezralé prosby. Když by dítě prosilo rodiče o jedovatého hada, že bude sranda ho vypustit v jídelně, tak by splnění nebylo moc moudré. Buďme rádi, že Bůh není automat na splněná přání.
- Modlitba je veliká věc. Jen od ní nemáme požadovat něco, co ona nechce dát. Modlitba není objednávka toho, co my chceme. Daleko spíš modlitba mění nás, a umožňuje Bohu, aby se daroval.
- Z modlitby odcházím já, jako ten proměněný. A buďte v tom vytrvalí, proste, tlučte, povzbuzuje Ježíš, možná proto, že to není jednorázová, rychlá změna, je to proces postupného růstu a proměny do obrazu Božího tady na zemi.
- Nějak tajemně to spolu souvisí. Veliké postavy křesťanství, lidé, kteří jsou uznáváni daleko za hranice církví za to, jak někde pomohli, prokázali veliké milosrdenství, ať už zmíníme velká jména jako Matka Tereza, která se starala o chudé, Martin Luther King bojovník proti rasismu v USA, zakladatel genetiky Gregor Mendel… tito lidé trávili hodiny v modlitbě.
- Ne těch pár vteřin, jak je to obvyklé, ale celé hodiny. Až se skoro zdá, že neuváženě plýtvali časem, každý ráno 2 hodiny na modlitbě. A je to právě tohle, to setrvávání v Boží optimalizační zóně – modlitbě – co je proměnilo a dodávalo jim síly.
- Bůh je láska. A láska nehledá nic jiného než příjemce. Podstata lásky je, že se chce dát. „V modlitbě dovoluje člověk Bohu, aby do něj vyryl nádheru své tváře.[2]“
- Až se příště ztišíte k modlitbě, doma, před spaním, v kostele, to je jedno, dopřejte si čas, k tomu, aby ten proces mohl něco udělat. Dopřejte Bohu čas, aby se mohl dát.
- Možná zjistíte, že vlastně prosíte za něco, na čem ve skutečnosti až tak nezáleží.
- Může se klidně stát, že to, co předkládáte jako starost, jako že vás štve, dost možná vám to začne ležet na srdci, že popřemýšlíte, co by s tím šlo udělat. A je možné, že vás to dovede tak daleko, že od myšlenky přejdete k akci.
- A pak si myslím, že lze říci, že Bůh v tomto světě reálně jedná. Člověk v sobě probouzí obraz Boží.[3]
- Ať jsi ty sám tím, co bys rád ve světě viděl, co bys rád viděl ve společnosti, ve sboru. Nejsi volán k tomu, abys byl přihlížející na tribuně – jsi podle obrazu Božího aktivní tvůrce. Amen.
[1] Mt 7,7-8
[2] Kardinál Robert Sarah
[3] Genesis 1,26